Úvod

Pelé, vlastním jménem Edson Arantes do Nascimento byl brazilský fotbalista, který je často označován jako nejlepší fotbalista všech dob. V roce 1970 se stal prvním hráčem, který získal tři tituly mistra světa. Za svou kariéru vstřelil 1284 gólů, jubilejní tisící zaznamenal 19. listopadu 1969.

Poprvé startoval na mistrovství světa v roce 1958 a v 17 letech se hned stal jednou z hvězd brazilského týmu mistrů světa. Po čtyřech letech na šampionátu v Chile získala Brazílie znovu světový titul, Pelé tentokrát kvůli zranění vypadl ze sestavy již v základní skupině. Při třetí účasti na šampionátu v roce 1966 se Pelé stal terčem záměrně tvrdé hry, zákroky soupeřů ho znovu zranily a přispěly k vyřazení Brazílie ve skupině. V roce 1970 se na mistrovství v Mexiku stal potřetí mistrem světa, když k tomu přispěl mj. vedoucím gólem ve finále a byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje. Ve stejném roce byl vyhlášen i nejlepším sportovcem planety.

V barvách Santos FC vyhrál šestkrát brazilskou ligu a dvakrát Pohár osvoboditelů a Interkontinentální pohár.

Dětství a mládí

Pelé se narodil jako Edson Arantes do Nascimento 23. října 1940 v Três Corações ve státě Minas Gerais. Pocházel z chudých poměrů. Jeho otec hrával profesionálně fotbal pod jménem Dondinho, po skončení kariéry pracoval jako sanitář. Jeho matka byla posluhovačka.

Syna otec pojmenoval podle vynálezce Edisona.[4] Kariéru Edson začal v místním klubu v Bauru ve státě São Paulo, kde ho trénoval Waldemar de Brito, účastník Mistrovství světa ve fotbale 1934. Ten si povšiml chlapcova talentu a doporučil ho do klubu Santos FC. 

Profesionální fotbalista

7. září 1956 vstřelil Pelé jako střídající hráč v utkání Santosu proti Corinthians de Santo André svůj první gól v profesionálním fotbale. Vyhrál soutěž střelců Campeonato Paulista a dostal pozvánku do národního týmu. V něm debutoval v roce 1957 ve věku 17 let.

Za svou kariéru vstřelil 1284 gólů, jubilejní tisící zaznamenal v roce z penalty 19. listopadu 1969 proti Vascu da Gama.[2][pozn 2] Celkem nastřílel 92 hat tricků, 31krát dal v jednom zápase čtyři góly, šestkrát pět gólů a jednou, v roce 1964, osm.

V roce 1958 poprvé startoval na mistrovství světa a získal světový titul, který o čtyři roky později obhájil, i když neodehrál celý turnaj. Potřetí získal titul v roce 1970.

Své dva údajně nejkrásnější góly kariéry dal Pelé za Santos. 5. března 1961 v zápase s Fluminense na stadionu Maracanã převzal míč u vlastního pokutového území od Dalma, přeběhl s ním celé hřiště, obehrál Pinheira, setřásl Jaira Marinha a překonal brankáře Castilha. Podle očitého svědka, zpravodaje deníku O Globo, trvaly ovace diváků po tomto gólu dvě minuty a zapojily se do nich i fanoušci Fluminense, což bylo "před tím na Maracanã nevídané".

Sám Pelé ale za svůj nejkrásnější gól označil branku, kterou bohužel nezaznamenaly žádné kamery a kterou vidělo i velmi málo svědků. Vstřelil ji už 2. srpna 1959 v zápase Paulisty mezi Santosem a Juventusem. Pelé ho popsal takto: "Zpracoval jsem centr zprava, asi od Dorvala, a přehodil ho přes hlavu hned tří soupeřů, aniž by míč dopadl na zem, než jsem ho umístil do sítě."[20] Tento gól připomněla jak Pelého socha, vybudovaná v roce 2006 u malého stadionu klubu Juventus ve čtvrti São Paula Mooca, tak i rekonstrukce tohoto gólu pomocí počítačové grafiky, zařazená do dokumentu Anibala Massainiho Pele Eterno z roku 2004.

Mezinárodní fotbalová federace FIFA vyhlásila Pelého nejlepším fotbalistou 20. století. Stejnou cenu tehdy dostal i Diego Maradona, který zvítězil v hlasování fanoušků, zatímco Pelého zvolil panel odborníků, kde získal hlasy 72,75 % hlasujících, naopak na internetu získal jen 18,5 % hlasů. Brazilský fotbalový svaz napadl internetové hlasování jako zmanipulované organizovanou kampaní argentinského svazu 

Vyhrál ankety o nejlepšího fotbalistu 20. století vyhlášené Mezinárodní federací fotbalových historiků a statistiků IFFHS,[23] časopisem France Football,[24] a další. Nadace fotbalových statistiků RSSSF sestavila seznam dvanácti prestižních anket podobného druhu a Pelé byl spolu s Beckenbauerem, Charltonem, Cruijfem, Müllerem a Maradonou jedním ze šesti hráčů, kteří se objevili ve všech těchto dvanácti seznamech.[25] Jedním z nich byl i soupis 125 nejlepších žijících fotbalistů, který sestavil v roce 2004 sám Pelé a uvedl v něm i své jméno.[26]

Mezinárodní olympijský výbor ho vyhlásil nejlepším světovým sportovcem dvacátého století.[27]

Franz Beckenbauer ho označil za nejlepšího hráče všech dob, Bobby Moore za nejkomplexnějšího hráče, kterého kdy viděl.[5] Josef Masopust na něj vzpomínal slovy: "Jednou jsem ho viděl něco pokazit, špatně hodil aut.

Na profesionální úrovni hrál pouze za dva kluby, z toho za New York Cosmos až v samotném závěru kariéry, a nikdy nevyzkoušel angažmá v Evropě. To bývá označováno za jednu z mála skvrn na jeho vynikající kariéře.[3] Souviselo to s tím, že už po roce 1958 byl vládou označen za brazilský národní poklad, což efektivně bránilo jeho odchodu do zahraničí.

Hráč Santos FC[editovat 

Pelé v Santosu (1965)

Za Santos FC hrál od roku 1956 do roku 1974. Měl průměr více než jednu branku na zápas a celkově v černobílých barvách nastřílel 784 branek.

Šestkrát se stal mistrem Brazílie (1961, 1962, 1963, 1964, 1965 a 1968), v letech 1962 a 1963 vyhrál Pohár osvoboditelů a Interkontinentální pohár. Santos se díky Pelému stal jedním z nejznámějších klubů světa a podnikal časté zájezdy do zahraničí. 21. listopadu 1964 dal Pelé osm branek v zápase, v němž Santos smetl Botafogo 11:0.[5] V roce 1967 vyhlásily bojující strany v Nigérii 48hodinové příměří, aby všichni mohli sledovat Pelého zápas.

Hráč New York Cosmos

V roce 1974 Pelé ohlásil konec kariéry, ale v roce 1975 podepsal smlouvu ve Spojených státech amerických, kde se stal největší hvězdou vznikající severoamerické fotbalové ligy. S příjmem 7 milionů dolarů se stal jedním ze sportovců s největšími příjmy v té době na celém světě.[11] V klubu New York Cosmos strávil dvě sezóny, během nichž nastřílel dalších 57 branek a rozloučil se v roce 1977 poté, co Cosmos ligu vyhrál.